Ja a čím se řídí správní orgán ?

29.09.2014 21:53

Často kladené dotazy ke správnímu řádu

Zde naleznete nejčastěji kladené dotazy související s aplikací správního řádu
a odpovědi na tyto dotazy. 

 1. Jak
zjišťovat adresu pro doručování zapsanou v evidenci obyvatel, aby správní orgán
nebyl v prodlení?
Podle § 10b zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci
obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci
obyvatel), ve znění zákona č. 227/2009 Sb., se poskytuje adresa pro doručování
zapsaná v evidenci obyvatel správním orgánům pro účely doručování. Nově se tedy
příslušnému správnímu orgánu poskytne vedle adresy trvalého pobytu i adresa pro
doručování. V tomto ohledu se proti dosavadnímu zjišťování adresy trvalého
pobytu nic nemění, pouze přibývá zjištění adresy pro doručování. Předávání
těchto údajů je bezesporu možné elektronickou cestou, po 1. 7. by se mělo začít
řídit zákonem č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi
dokumentů, ve znění zákona č. 190/2009 Sb.. V souladu se zákonem o evidenci
obyvatel by zpravidla měl být zvláštní přístup do evidence obyvatel možný těž
způsobem umožňujícím dálkový přístup. Rychlost přístupu k údajům z evidence
obyvatel je technickou záležitostí.

2. Je nutné adresu pro doručování zapsanou v evidenci obyvatel před
každým doručováním ověřovat?

Při doručování na adresu pro doručování
zapsanou v evidenci obyvatel bude situace obdobná jako v případě doručování na
adresu trvalého pobytu. Správní orgán tedy bude na tuto adresu pro doručování
doručovat, pokud se o ní v souvislosti se zahájením řízení dozvěděl (zjistil v
evidenci obyvatel). To mu samozřejmě nebrání v průběhu správního řízení tento
údaj v evidenci obyvatel ověřit, resp. ověřit, zda nedošlo k jeho změně. Na
druhou stranu k takové změně může dojít i v případě doručování na adresu
trvalého pobytu, což by ad absurdum vedlo k závěru, že správní orgán je povinen
v případě doručování na adresu trvalého pobytu nebo na adresu pro doručování
zapsanou v evidenci obyvatel vždy před každým doručováním tuto adresu v evidenci
obyvatel ověřovat. To samé by platilo i pro doručování na adresu sídla právnické
osoby apod. Z toho vyplývá, že s adresou pro doručování zapsanou v evidenci
obyvatel bude správní orgán nakládat obdobně jako s adresou trvalého pobytu,
tedy není nutné ji v vzhledem k jejímu charakteru neustále ověřovat a lze
vycházet z její stálosti.

3. Musí být ve spisu u každého doručení doloženo, že správní orgán
ověřoval adresu pro doručování zapsanou v evidenci obyvatel?

Takovou
povinnost správní řád ani jiný právní předpis nestanoví (viz předchozí otázka).
Správní orgán by měl existenci adresy pro doručování zapisované v evidenci
obyvatel ověřit při zahájení řízení. V případě delšího správního řízení může v
evidenci obyvatel ověřit, zda tato adresa nebyla změněna. Takové ověření je
rovněž vhodné v případě, že by bylo opakovaně doručováno fikcí. Není to však
povinnost (stejně jako není povinnost ověřovat adresu trvalého pobytu, ačkoliv
je nutné na tuto adresu doručovat, viz § 20 odst. 1 správního řádu). Pokud si
účastník řízení změní adresu pro doručování zapisovanou v evidenci obyvatel v
průběhu správního řízení, měl by to správnímu orgánu oznámit.

4. Jaké jsou právní následky doručování fyzické osobě na adresu podle
§ 20 odst. 1 správního řádu v případě, že došlo ke změně okolností rozhodných
pro její určení, například k zápisu adresy pro doručování do evidence obyvatel
nebo k její změně?

Při doručování fyzické osobě je nutné vycházet z
toho, že správní orgán doručuje podle skutečností známých v době odesílání
písemnosti (na jemu známou adresu trvalého pobytu, oznámenou adresu pro
doručování podle § 19 odst. 3 správního řádu nebo zjištěnou adresu pro
doručování zapsanou v evidenci obyvatel apod., viz § 20 odst. 1 správního řádu).
Pokud se skutečnosti rozhodné pro určení adresy podle § 20 odst. 1 správního
řádu změní v průběhu doručování (tedy po odeslání písemnosti), nemůže to mít
vliv na doručení již odeslané písemnosti (např. oznámení adresy pro doručování
podle § 19 odst. 3 správního řádu má vůči správnímu orgánu účinky až ode dne,
kdy k němu dojde, na úkony učiněné do té doby - např. doručování na adresu
trvalého pobytu - to nemůže mít vliv). Obdobně je nutné přistupovat ke změně
okolností rozhodných pro doručování, o kterých se správní orgán nemohl před
odesláním písemnosti dozvědět. Z toho vyplývá, že pokud došlo k zápisu adresy
pro doručování do evidence obyvatel až po odeslání písemnosti nebo již před
odesláním, avšak správní orgán z objektivních důvodů nemohl tuto adresu před
odesláním písemnosti zjistit (například k zápisu adresy pro doručování do
evidence obyvatel došlo po odeslání informace o adrese pro doručování z
Ministerstva vnitra avšak před odesláním doručované písemnosti), nemůže to mít
vliv na doručení písemnosti. Pokud bychom připustili jiný výklad, opět by se
jednalo o mnohem širší problém týkající se nejen adresy pro doručování
zapisované v evidenci obyvatel, ale všech adres zapisovaných v úřední evidenci,
např. adresa trvalého pobytu nebo adresa sídla právnické osoby.

5. Lze jako adresu pro doručování do evidence obyvatel zapsat
smyšlenou adresu, jaký by to mělo dopad na doručování?

Zákon č.
133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů
(zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších předpisů, přímo nestanoví, že
by adresa pro doručování měla být skutečnou, tedy reálně existující adresou. To
je však možné dovodit ze systematického zařazení v úpravě trvalého pobytu, kdy
adresa trvalého pobytu musí být vždy reálně existující adresou (srovnej § 10
odst. 1 zákona o evidenci obyvatel). Adresou se rozumí označení nějaké
(konkrétní) nemovitosti prostřednictvím určitých identifikačních údajů. Tzv.
"fiktivní" adresa, tedy vymyšlená (obsahující neexistující či nesmyslné údaje)
žádnou adresou není. Z kontextu zákona o evidenci obyvatel, všech procesních
řádů i z analogie k adrese místa trvalého pobytu lze dovodit, že se v případě
adresy pro doručování zapisované do evidence obyvatel má jednat o skutečnou
adresu splňující rámcově požadavky, které jsou obecně na adresu, na niž má být
doručováno, kladeny (tj. především možnost doručit na tuto adresu zásilku,
případně oznámení o jejím uložení na poště a poučení o právních následcích
nevyzvednutí). Zřejmě však není na místě trvat na všech podmínkách vyžadovaných
pro adresu místa trvalého pobytu (např. aby se jednalo o objekt určený k bydlení
- lze připustit, že doručovací adresou může být místo, kde určitá osoba pracuje
apod.). Ani "reálnost" adresy trvalého pobytu samozřejmě neznamená, že na adrese
trvalého pobytu je možné bez potíží doručovat v souladu se správním řádem. V
řadě případů nelze ani na adresu trvalého pobytu doručit, protože např. chybí
domovní schránka a nelze tak učinit výzvu ani zanechat poučení. Samostatným
problémem je rovněž doručování na adresu ohlašovny, byť se jedná o "reálnou"
adresu trvalého pobytu.
V případě fiktivní adresy pro doručování (adresa
vůbec neexistuje nebo se na ní adresát vůbec nezdržuje) zapsané v evidenci
obyvatel se tedy bude postupovat obdobně jako v případě obtíží při doručování na
adresu trvalého pobytu. V zásadě tedy lze doručit na adresu pro doručování
zapsanou v evidenci obyvatel fikcí (viz § 24 odst. 1 správního řádu) i v
případě, že je fiktivní, pokud jsou splněny všechny podmínky pro fikci doručení
(fyzické osobě je doručováno na adresu podle § 20 odst. 1 správního řádu,
adresát ani jiná osoba oprávněná k převzetí písemnosti nebyla na této adrese
zastižena, písemnost byla uložena, adresát byl vyzván k vyzvednutí písemnosti a
byl poučen o právních následcích nevyzvednutí písemnosti). Pokud však nebude
doručeno podle § 24 odst. 1 správního řádu (např. chybí domovní schránka a
nebyla zanechána výzva k vyzvednutí písemnosti a poučení), bude nutné adresáta
považovat za osobu, které se prokazatelně nedaří doručovat a v souladu s § 32
správního řádu mu buď doručovat veřejnou vyhláškou nebo ustanovit opatrovníka
(viz závěr Poradního sboru ministra vnitra ke správnímu řádu č. 28 publikovaný
na internetových stránkách Ministerstva vnitra).

6. Co lze rozumět jiným vhodným místem podle § 23 odst. 4 správního
řádu v případě doručování prostřednictvím poštovních zásilek?

V
tomto případě je nutné vycházet z Poštovních podmínek, které upravují dodávání
poštovních zásilek a to i v případě, že zásilka obsahuje písemnost doručovanou
podle správního řádu. Poštovní podmínky pak při regulaci míst, kde lze zásilku
při doručení zanechat, vycházejí z povinností stanovených České poště právním
řádem a mimo jiné z nutnosti zachování listovního tajemství (čl. 13 Listiny
základních práv a svobod). Podle čl. 32 odst. 3 Poštovních podmínek ve znění
účinném od 1. 7. 2009 lze uloženou nevyzvednutou písemnost, pokud bylo požádáno
o vložení do domovní schránky nebo na jiné vhodné místo, vložit do domovní
schránky adresáta (srovnej čl. 24 odst. 2 Poštovních podmínek), do poštovní
přihrádky nebo do dodávací schrány adresáta. Poštovní přihrádku nebo dodávací
schránu tedy lze považovat za jiné vhodné místo ve smyslu § 23 odst. 4 správního
řádu. V případě ostatních míst (vložení pod dveře, za kliku, do rámu okna apod.)
by mohlo dojít k porušení zaručeného listovního tajemství a i z praktického
hlediska by to v řadě případů postrádalo smysl, neboť by se písemnost snadno
mohla dostat mimo dispozici adresáta.

7. Jak postupovat v případě, že podatel v podání neuvedl datum
narození a uvedl pouze adresu, nebo neuvedl adresu trvalého pobytu, jakým
způsobem v takovém případě zjišťovat adresu pro doručování?

Podle §
37 odst. 2 správního řádu je podatel povinen na podání uvést kromě jména a
příjmení rovněž datum narození a místo trvalého pobytu případně jinou adresu pro
doručování (podle § 45 odst. 1 správního řádu musí mít žádost náležitosti dle §
37 odst. 2 správního řádu). Fyzickou osobu identifikuje adresa trvalého pobytu.
Proto lze důvodně předpokládat, že v podání uvede adresu trvalého pobytu. Pokud
tak neučinila (správní orgán se dozví, že adresa na podání není adresou trvalého
pobytu podatele), lze sice uvedenou adresu považovat za adresu pro doručování
podle § 19 odst. 3 správního řádu, ale správnímu orgánu se nemusí podařit
podatele identifikovat (jméno, příjmení a datum narození nemusí k identifikaci
konkrétní osoby dostačovat). Pokud tedy podatel v podání uvede adresu trvalého
pobytu, musí správní orgán v evidenci obyvatel ověřit, zda si nenechal zapsat
adresu pro doručování a pokud ano, musí mu na tuto adresu doručovat. Pokud
podatel v podání uvedl jinou adresu pro doručování, avšak neuvedl adresu
trvalého pobytu a nelze jej identifikovat ani jiným způsobem, je nutné jej
požádat o odstranění této vady podání sdělením adresy trvalého pobytu (viz § 45
odst. 2 správního řádu). Jedná se o podstatnou vadu podání. Obdobně je nutné
postupovat i v případě, že podatel neuvedl datum narození a na jím vedené adrese
trvalého pobytu je evidováno více osob stejného jména a příjmení. Rovněž v
takovém případě nelze podatele identifikovat a jedná se tedy o podstatnou vadu
podání.
Pokud by byla podána takto vadná žádost a tato vada by nebyla
odstraněna, byl by to důvod pro zastavení řízení podle § 66 odst. 1 písm. c)
správního řádu, neboť se jedná o vadu žádosti, která brání jejímu projednání
(nelze přiznat právo nebo uložit povinnost osobě, která není jednoznačně
identifikována).

8. Jak postupovat v případě, kdy ohlašovna nepředá bez zbytečného
odkladu obecnímu úřadu s rozšířenou působností údaje o doručovací
adrese?

Především je třeba upozornit, že příslušné správní orgány ve své každodenní
praxi tento problém řešily již před 1.7.2009. Podle ustanovení § 3 odst. 3 písm.
g) zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně
některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších předpisů, se v
informačním systému o občanech vede též údaj o adrese místa trvalého pobytu (§
10 odst. 1), včetně předchozích adres místa trvalého pobytu, případně též
adresa, na kterou mají být doručovány písemnosti podle zvláštního právního
předpisu. Režim předání obou údajů (adresy trvalého pobytu a adresy pro
doručování) ohlašovnou zpracovateli je stejný a řídí se § 6 písm. a) zákona o
evidenci obyvatel. Vzhledem k tomu, že fyzickým osobám se doručovalo dosud ve
správním řízení v převážné většině případů právě na adresu trvalého pobytu (viz
§ 20 odst. 1 správního řádu), je zřejmé, že problém dopadu opožděného zápisu
příslušného údaje do informačního systému existoval i doposud.
Pokud by k
prodlení v individuálním případě došlo, pak nepochybně nelze provádět zápis do
informačního systému zpětně k datu podání žádosti o provedení zápisu adresy pro
doručování do evidence obyvatel (nebo k ohlášení změny zapsané adresy pro
doručování), neboť takový postup by musel být výslovně zakotven v zákoně. Pokud
by v důsledku průtahů došlo k opoždění zápisu adresy pro doručování do evidence
obyvatel ve srovnání s datem podání žádosti o tento zápis a tato situace by měla
vliv na doručování podle správního řádu, bylo by možné případné vady doručení
řešit procesními prostředky podle správního řádu. Například pokud byla
účastníkovi řízení doručena písemnost podle § 24 odst. 1 správního řádu a ten se
s ní nemohl seznámit, neboť ji správní orgán doručoval na adresu (zpravidla
adresa trvalého pobytu) odlišnou od adresy pro doručování, o jejíž zápis
účastník řízení požádal před odesláním písemnosti od správního orgánu, avšak v
důsledku opoždění došlo k jejímu zápisu až po odeslání písemnosti, bude tato
situace řešitelná podáním žádosti o rčení neplatnosti doručení podle § 24 odst.
2 správního řádu. Opoždění při zápisu adresy pro doručování do evidence obyvatel
lze považovat za vážný důvod vzniklý bez zavinění adresáta, který mu zabránil ve
vyzvednutí písemnosti (adresát ji očekával na adrese pro doručování zapsané v
evidenci obyvatel).
Není zřejmé, že by v dosavadní praxi vznikaly v důsledku
zpožďování provedení zápisů vážné problémy. Řešení takové situace spočívá
jednoznačně v maximálně efektivní práci správních orgánů tak, aby předání údajů
proběhlo skutečně podle požadavků § 6 zákona o evidenci obyvatel, tj. bez
zbytečného odkladu, tedy zpravidla ten samý den.

9. Jaké obálky lze používat pro doručování po 1. 7. 2009? Jak lze
využít staré obálky pro doručování? Jakým způsobem mají být upraveny, aby bylo
doručováno v souladu se správním řádem?

Dne 1. 7. 2009 došlo ke
změnám v právní úpravě doručování. Tyto změny včetně jejich praktického dopadu
jsou podrobně popsány v materiálu Změny v doručování podle správního řádu po 1.
červenci 2009. Nový způsob podávání poštovních zásilek je pak popsán v Metodice
doručování správních písemností prostřednictvím poštovních zásilek. Stávající
obálky pro doručování (obálky s modrým nebo červeným pruhem a obálky bez pruhu
pro doručování doporučeně s dodejnou - doručenkou) budou i po 1. červenci
použitelné po provedení následujících změn:



  • Správní orgán musí požádat o zkrácení úložní lhůty na 10 dní poznámkou
    "Uložit jen 10 dní." Tuto poznámku lze na stávající obálky doplnit například
    tiskem z počítače nebo předtištěnou přelepkou. Poznámka se doplňuje na přední
    stranu obálky na dodejku a pokud je to možné rovněž na neoddělitelnou část
    obálky.
  • Správní orgán musí požádat o vložení uložené nevyzvednuté písemnosti do
    domovní schránky nebo na jiné vhodné místo, pokud toto vložení nevyloučil
    (srovnej § 23 odst. 4 správního řádu ve znění zákona č. 7/2009 Sb.). Tuto žádost
    provede zápisem poznámky "Nevracet,vložit do schránky." Tato poznámka se provádí
    stejným způsobem a na stejné místo jako poznámka "Uložit jen 10 dní.".
  • Vzhledem ke vkládání uložených nevyzvednutých zásilek do domovní schránky
    nebo na jiné vhodné místo musí dodejka (doručenka) obsahovat údaje o tom, kdy
    byla doručovaná písemnost připravena k vyzvednutí (podle toho správní orgán určí
    datum doručení, pokud byla písemnost vložena do domovní schránky nebo na jiné
    vhodné místo) a zda byl adresát vyzván k vyzvednutí uložené písemnosti a poučen
    podle § 23 odst. 5 správního řádu (tak správní orgán zjistí, zda byly splněny
    podmínky stanovené správním řádem pro doručení). Pokud dodejka (doručenka)
    stávající obálky neobsahuje takové kolonky, je nutné je na ni doplnit obdobným
    způsobem (tisk, přelepka apod.) jako výše uvedené poznámky (srovnej nový vzor
    obálky).
  • Poučení adresáta musí obsahovat poučení o možnosti postupu podle § 24 odst.
    2 správního řádu (viz nový vzor obálky). Pokud v poučení na stávající obálce
    tato informace chybí, je třeba toto poučení změnit například přelepením nebo
    doplněním.

Používání nových obálek vyrobených podle nového vzoru obálek popisuje
podrobně Metodika doručování správních písemností prostřednictvím poštovních
zásilek. Také tyto obálky budou s modrým nebo červeným pruhem nebo bez pruhu
podle toho, jakým způsobem má být písemnost v souladu se správním řádem
doručována (zda do vlastních rukou nebo má být doloženo doručení, viz Metodika).
Obálky by měly obsahovat nové znění poučení adresáta, potřebné údaje na dodejce
(doručence) a předtištěné poznámky "Uložit jen 10 dní." a "Nevracet, vložit do
schránky.", což usnadní volbu správné poštovní služby.

10. Ruší nový správní řád úřední hodiny na úřadech?

Nový správní řád úřední hodiny žádným způsobem neupravuje a není pravdou, že
by je rušil. Úřední hodiny jsou pro státní správy upraveny usnesením vlády č.
595/1995, které však není závazné pro územní samosprávné celky.
Z toho
vyplývá, že po 1. lednu 2006 nemohlo v důsledku nabytí účinnosti správního řádu
dojít ke změně úředních hodin. Úřední hodiny jsou tradičním institutem veřejné
správy. Obecně se vychází z toho, že úřední osoby mají část pracovní doby
vyhrazenou pro jednání s klienty a ve zbytku pracovní doby plní ostatní pracovní
úkoly. Zrušení pracovních hodin by proto znamenalo snížení produktivity úředních
osob a potřebu nových pracovních sil. Proto nikdy nebylo úmyslem úřední hodiny
zrušit. Úřední hodiny byly v rámci státní správy naposledy stanoveny zmíněným
usnesením vlády, podle kterého musí mít všechny státní orgány jednotné úřední
hodiny v pondělí a ve středu od 8 do 17 hodin, pokud úřední den nepřipadá na den
pracovního klidu.
Usnesení vlády také doporučuje primátorům Brna,
Ostravy, Plzně a primátorovi hlavního města Prahy uplatnit toto opatření v
činnosti magistrátů, úřadů městských obvodů a městských částí, neboť orgány
územních samosprávných celků nejsou státními orgány a usnesení vlády pro ně
nejsou závazná. Na základě tohoto usnesení vlády se do značné míry sjednotily
úřední hodiny u státních orgánů a tato praxe se uplatnila také u orgánů územních
samosprávných celků. Jak je uvedeno výše, správní řád se k úpravě úředních hodin
nevyjadřuje, neboť právem se má regulovat jen to, co je podstatné, přičemž
dosavadní praxe je dostačující.
Ze zásady dobré správy a součinnosti s
účastníky lze dovodit, že pokud to konkrétní podmínky umožňují, může správní
orgán jednat s účastníky i mimo úřední hodiny. Stejně může správní orgán jednat
s účastníkem i v případě, že se k němu dostavil mimo úřední hodiny. V případě,
že to není možné, není odkaz na úřední hodiny v rozporu s těmito zásadami.
Závěrem je třeba podotknout, že úřední hodiny se nevztahují na jednání mezi
úřady.
11. Budou občané platit za urážku úředníka 50 tis.
Kč?

Při ukládání pořádkové pokuty je správní orgán vázán pravidly správního řádu,
podle kterých se pořádková pokuta uloží pouze v případech a v rozsahu jak to
vyžaduje zajištění účelu řízení. Urážka správního orgánu (a případně též
jednotlivých úředních osob) bude většinou spadat pod jednání, které správní řád
označuje jako hrubě urážlivé podání. Výklad tohoto neurčitého právního pojmu
nezáleží na subjektivním pocitu úřední osoby. V rámci svého uvážení správní
orgán objektivně zhodnotí, zda jde o podání, které je skutečně nejen urážlivé,
ale přímo hrubě urážlivé. Přitom přihlédne ke všem okolnostem případu tak, aby
mezi jednotlivými skutkově podobnými případy nevznikaly neodůvodněné rozdíly.
Úvahy, kterými se při jejich hodnocení správní orgán řídil, uvede v odůvodnění
rozhodnutí tak, aby byly přezkoumatelné odvolacím orgánem. Lze očekávat, že
pojem hrubě urážlivé podání bude vymezen judikaturou správních soudů. Za hrubě
urážlivé podání nelze v žádném případě považovat např. pouhou kritiku činnosti
správního orgánu, byť by šlo o kritiku arogantní a neoprávněnou.
Horní
hranice výše pořádkové pokuty byla novým správním řádem zvýšena na 50 000 Kč a
tím byla sjednocena s ostatními procesními předpisy. Dolní hranice není
stanovena, lze proto ukládat i pokuty ve zcela symbolické výši. Podle hledisek
stanovených zákonem bude pokuta na horní hranici stanovené sazby ukládána za
jednání, které výrazným způsobem ztížilo postup správního orgánu v řízení a
dosažení účelu řízení, a to především v řízení, jehož předmět lze považovat za
velmi významný, (např. ta řízení před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže,
jejichž výsledkem může být uložení mnohamilionových opatření, dále některá
stavební řízení a podobně).
V případě hrubě urážlivého podání si lze
srovnatelnou situaci představit pouze stěží. Rozhodně tedy nelze obecně tvrdit,
že za urážku úředníka bude ukládána pokuta 50 000 Kč. Smyslem sankce je
především individuální prevence. Z uvedeného důvodu lze uvažovat o sankcích v
řádech stovek korun, v případech, kdy bude hrubě urážlivé podání hraničit s
trestným činem v řádu tisíců korun.

12. Nařizuje nový správní
řád, aby byli úředníci ve styku s občany zdvořilí? Zrychlí se jednání s
úřady?

Větší důraz na korektní vztah úředníků vůči občanům a snaha o větší rychlost
ze strany úřadů v jednotlivých případech jsou projevy koncepce, která je v takto
obecné rovině nově zavedena správním řádem a která pojímá veřejnou správu jako
službu veřejnosti. V zákoně je výslovně uvedeno, že "každý, kdo plní úkoly
vyplývající z působnosti správního orgánu, má povinnost se k dotčeným osobám
chovat zdvořile a podle možností jim vycházet vstříc". Z toto vyplývá, že
úředníci by se měli jednak ve styku s občany za všech okolností zdržet chování
vybočujícího z obecně uznávaného standardu slušného chování (zejména jakékoliv
jednání snižující důstojnost či vážnost dotčených osob a obecně arogantní
chování). Přichází-li v úvahu více možností věcných řešení dané věci, správní
orgán v rámci své povinnosti vycházet dotčeným osobám vstříc zvolí takové
řešení, které je pro dotčené osoby nejpříznivější, zejména je-li to možné,
vyhoví podané žádosti.
Záležitosti mají být vyřizovány "bez zbytečných
průtahů". Správní řád stanoví, že rozhodnutí má být vydáno bezodkladně, pokud to
není možné, tak v zákonem stanovené lhůtě. Lhůty pro vydání rozhodnutí jsou dané
a neprodloužitelné, což je posun proti předchozímu právnímu stavu. Mělo by tak
dojít k zásadnímu zrychlení správního řízení. Pokud dojde k překročení lhůty pro
vydání rozhodnutí, nebo je z okolností již předem zjevné, že lhůta nebude
dodržena, nadřízený správní orgán /např. pokud je v prvoinstančním orgánem
obecní úřad nadřízeným orgánem je krajský úřad/ provede opatření proti
nečinnosti. Možnosti, jak zasáhnout proti nečinnosti podřízeného správního
orgánu, byly proti předchozímu právnímu stavu značně rozšířeny. Provedení
opatření proti nečinnosti je za splnění zákonných podmínek povinností
nadřízeného správního orgánu. Nedomůže-li se účastník řízení ochrany proti
nečinnosti správního orgánu ani po vyčerpání všech možností, které mu správní
řád poskytuje, může se správní žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu
povinnost vydat rozhodnutí.
13. Mají všechny obce v Česku webové
stránky nebo publikují informace jinde na Internetu? Neexistují žádné výjimky?
Kolik obcí je celkem v Česku? Co přesně správní řád nařizuje obcím v souvislosti
se zveřejňováním na Internetu
?

Již před 1. lednem 2006 měly všechny obce bez výjimky s ohledem na zákon o
svobodném přístupu k informacím povinnost zveřejňovat údaje uvedené v tomto
předpisu způsobem umožňujícím dálkový přístup (na internetu), neboť jsou
povinnými subjekty ve smyslu tohoto zákona. V České republice je 6243 obcí.
Správní řád nově výslovně ukládá těm obcím, které nebudou schopny samy zveřejnit
obsah své úřední desky způsobem umožňujícím dálkový přístup (zejména půjde o
některé menší obce), aby o tomto zveřejňování uzavřely veřejnoprávní smlouvu s
obcí s rozšířenou působností, která pak bude za podmínek obsažených ve smlouvě
tuto povinnost za obec vykonávat. Nedojde-li k uzavření této smlouvy, krajský
úřad rozhodne, že tuto povinnost bude vykonávat pověřený obecní úřad, do jehož
správního obvodu obec patří. Obec, která nemá prostředky na samostatné vedení
webových stránek, tuto možnost v každém případě získá.
Nový správní řád
od 1. ledna 2006 stanoví pro všechny správní orgány (tedy i obce) povinnost
zveřejňovat způsobem umožňujícím dálkový přístup obsah úřední desky. Obsahem
úřední desky je při tom potřeba rozumět text všech dokumentů, oznámení apod.,
které jsou umístěny na úřední desce, bez ohledu na to, jestli souvisejí se
správním řízením nebo nikoli. Tato povinnost se tak vztahuje na všechny
písemnosti zveřejňované na úřední desce nejen podle správního řádu, ale také
podle zvláštních právních předpisů. Nezveřejnění písemnosti způsobem umožňujícím
dálkový přístup je však stíháno sankcí neplatnosti pouze tehdy, pokud to zákon
výslovně stanoví. Zejména se to týká doručování písemností veřejnou vyhláškou ve
správních řízeních vedených podle správního řádu. Doručuje-li se podle úpravy
obsažené ve zvláštním právním předpisu, sankce neplatnosti nenastává, není-li
upravena v tomto zvláštním předpisu.
Touto problematikou se zabýval i
Poradní sbor ministra vnitra ke správnímu řádu (viz závěr č. 14 poradního sboru,
zveřejněný na internetové adrese:
https://www.mvcr.cz/ministerstvo/poradnisbor/zaver14.html
14.
Jakým způsobem byli proškoleni úředníci a volení zástupci v oblasti správního
řádu?

Hlavním garantem vzdělávání byl Institut pro místní správu Praha, který
zabezpečil jak průběžné vzdělávání (prohlubující, rozšiřující a aktualizační),
tak zahrnul nový správní řád do zvláštní odborné způsobilosti. Současně
Akreditační komise Ministerstva vnitra doporučila udělení akreditace k zajištění
výuky nového správního řádu vzdělávacím institucím (právnických a fyzickým
osobám) tak, aby byla již v průběhu II. pololetí roku 2005 zajištěna
proporcionálně výuka ve všech územích. Školení, která probíhala a probíhají,
mají pro úředníky, pokud jsou zařazeni do plánu vzdělávání, obligatorní
charakter. Tato školení však nejsou cílově zaměřena na volené členy
zastupitelstev (např. starosty). Ti mají možnost se školení samozřejmě
zúčastnit, což z nich řada využila. Určitým problémem byla skutečnost, že řada
úřadů, buď z obavy, že jsou termíny školení v roce 2005 předčasné nebo z
nedostatku finančních zdrojů určených na vzdělávání úředníků, nabídky Institutu
pro místní správu a vzdělávacích institucí nevyužila.
15. Kdy
nastane právní moc rozhodnutí, pokud jediný účastník řízení vezme odvolání
zpět?

Při zkoumání dne, kdy nastala právní moc rozhodnutí, pokud se účastník řízení
vzdal práva podat odvolání, je třeba vycházet z § 73 odst. 1 správního řádu,
který upravuje právní moc rozhodnutí a z § 91 odst. 4 správního řádu. Ustanovení
§ 91 odst. 4 stanoví, že pokud je v řízení více účastníků a všichni se vzdali
práva podat odvolání, nabývá rozhodnutí právní moci dnem následujícím po dni,
kdy tak učinil poslední z nich. Pokud je však v řízení pouze jeden účastník, je
nutné vycházet z § 73 odst. 1 správního řádu (§ 91 odst. 4 správního řádu
upravuje situaci pouze v řízení, kde je více účastníků), podle něhož nabývá
rozhodnutí právní moci, pokud bylo oznámeno a nelze se proti němu odvolat,
ledaže by zákon stanovil jinak. Pokud se tedy jediný účastník řízení vzdá práva
podat odvolání, nemůže se podle § 81 odst. 2 správního řádu proti rozhodnutí
odvolat a rozhodnutí tak nabývá právní moci dnem, kdy se tento účastník vzdal
práva podat odvolání.
16. Jak nakládat s nepodepsaným
odvoláním?

Podle § 82 odst. 1 správního řádu musí mít odvolání náležitosti podání podle
§ 37 správního řádu. Jednou z náležitostí podání je podle § 37 odst. 2 správního
řádu podpis osoby, která podání činí. Podpis podatele podání autorizuje a je
součástí identifikace podatele.
Z toho důvodu lze podle § 37 odst. 4
správního řádu podání řádně učinit pouze písemně s náležitostmi podle § 37 odst.
2 správního řádu, ústně do protokolu nebo elektronicky podepsané zaručeným
elektronickým podpisem. Pouze tyto formy obsahují dostatečnou identifikaci
osoby, která podání činí, včetně jejího podpisu. Správní řád v § 37 odst. 4
umožňuje učinění podání i jiným technicky možným způsobem, avšak takové podání
musí být do pěti dnů potvrzeno popřípadě doplněno některým z řádných způsobů.
Pokud by tímto způsobem nebylo potvrzeno nebo doplněno, nejednalo by se o podání
ve smyslu § 37 správního řádu a správní orgán by se jím vůbec nezabýval. Stejně
tak se správní orgán nebude zabývat podáním, kde není uveden podpis, pokud tato
vada nebude odstraněna ani po předchozí výzvě (viz § 37 odst. 3 správního řádu).

17. Jaké jsou následky absence zaručeného elektronického podpisu
v elektronické zprávě obsahující podání?

V případě elektronického podání zaručuje dostatečnou autorizaci tohoto podání
elektronický podpis podatele (viz § 2 písm. b) zákona č. 227/2000 Sb., o
elektronickém podpisu, ve znění pozdějších předpisů), který podle tohoto zajistí
nezměnitelnost zasílané elektronické zprávy respektive zjistitelnost změn
povedených ve zprávě po připojení zaručeného elektronického podpisu. Pokud k
elektronickému podání není připojen zaručený elektronický podpis, musí být do
pěti dnů potvrzeno nebo doplněno, jinak se jím správní orgán nebude zabývat. Je
otázkou, jak nakládat s elektronickým podáním podepsaným elektronickým podpisem
osoby odlišné od podatele. Ačkoliv sprání řád výslovně nepožaduje, aby
elektronické podání bylo podepsáno zaručeným elektronickým podpisem podatele,
lze dovodit, že by se jednalo o vadu podání. Správní orgán se tedy nepodepsaným
podáním podaným elektronicky nebude zabývat, neboť bez doplnění ve smyslu § 37
odst. 4 správního řádu nelze tento úkon považovat za podání.
18.
Jaké jsou následky absence podpisu na písemném podání?

Jednou z řádných forem podání je podání písemné. Na tomto podání musí být
podpis podatele. Pokud podpis na podání zcela chybí, nelze zjistit, zda je
podání skutečně projevem vůle osoby, která se v tomto podání identifikuje jako
podatel. V tomto případě je tedy třeba ve smyslu § 37 odst. 3 správního řádu
vyzvat podatele, aby tuto vadu podání odstranil. Pokud nepodepsané podání nebude
dodatečně podepsáno nebo potvrzeno, nelze je považovat za podání a správní orgán
se jím nebude zabývat. Jiná situace však nastane v případě, že podání je sice
podepsáno, ale osobou odlišnou od osoby, která je na podání uvedena jako
podatel. Z judikatury vyplývá, že v takovém případě není podatel identifikován
vůbec a nelze tedy postupovat podle § 37 odst. 3 správního řádu. V tomto případě
však lze ještě odlišit situaci, kdy se podepsaná osoba identifikuje jako
zmocněnec podatele, avšak k podání nepřiloží plnou moc. V takovém případě je
třeba podle § 37 odst. 3 správního řádu žádat o doplnění plné moci. Pokud by
však nebyla doplněna, jednalo by se o podání učiněné osobou k tomu neoprávněnou.
Z výše uvedeného vyplývá, že pokud písemně podání nebude podepsáno, a tato vada
ani po výzvě nebude odstraněna, nebude se správní orgán takovým podáním zabývat,
neboť se nejedná o podání. Lze s ním však nakládat jako s podnětem, např. jako s
podnětem k zahájení řízení z moci úřední (§ 42 správního řádu), k prohlášení
nicotnosti (§ 78 správního řádu), přezkumnému řízení (§ 94 správního řádu) nebo
k obnově řízení.
19. Jaký následky má skutečnost, že podatel
odmítl podepsat protokol o ústně učiněném podání?

Jednou z řádných forem podání je podání učiněné ústně do protokolu. O ústním
podání se podle § 37 odst. 4 a § 18 odst. 1 správního řádu sepisuje protokol.
Podle § 18 odst. 3 správního řádu musí být protokol o ústním podání podepsán
podatelem. Tento podpis tak zajistí autorizaci ústně učiněného podání. Je však
otázkou, jak postupovat v případě, že podatel podle § 18 odst. 4 správního řádu
odmítne protokol o ústním podání podepsat. Lze vycházet z toho, že podání je
projev vůle účastníka nebo jeho zástupce učiněný vůči správnímu orgánu. K
určitosti tohoto projevu je nejen nutné, aby se podatel identifikoval (vzhledem
k přezkoumání, zda se jedná o podání učiněné osobou k tomu oprávněnou), ale je
rovněž nezbytné, aby podatel tento svůj projev autorizoval. Musí tedy být
zřejmé, že obsah podání je skutečně projevem vůle osoby, která je v něm uvedena
jako podatel. Pokud tedy podatel odmítne protokol o ústním podání podepsat,
neboť nesouhlasí s jeho obsahem, je zřejmé, že obsah protokolu není totožný s
obsahem projevu vůle podatele a nelze tedy obsah takového protokolu považovat za
obsah podání. V opačném případě by totiž správní orgán mohl formulovat v
protokolu ústní podání podatele nezávisle na jeho vůli.

20. Jak
nakládat s anonymním odvoláním popřípadě s odvoláním, kde odvolatel neuvedl
adresu trvalého pobytu nebo datum narození?

Pokud by bylo podáno
odvolání anonymní, nemůže být takové odvolání projednáno, neboť nelze posoudit
naplnění podmínek podle § 81 odst. 1 správního řádu. Anonymita odvolání je
stejně závažnou vadou jako absence podpisu a rovněž znemožňuje vést odvolací
řízení. Pokud by se jednalo o vadu spočívající v absenci adresy trvalého pobytu
nebo data narození, ale správní orgán by odvolatele identifikoval jako účastníka
řízení, pak i v případě, že odvolatel tyto vady neodstranil, musí být vedeno
odvolací řízení, neboť se nejedná o vady, které by tomu bránily (jedná se o vady
formální). V případě absence ostatních formálních náležitostí odvolání
upravených v § 37 správního řádu (označení správního orgánu, označení věci) lze
vycházet z toho, že zpravidla nebudou bránit projednání odvolání v odvolacím
řízení.
21. Lze v případě vadného odvolání zastavit odvolací
řízení?

Případné vady odvolání samy o sobě nemohou být důvodem pro zastavení řízení.
Řízení lze zastavit (včetně zastavení řízení po podání odvolání) pouze z důvodů
upravených v § 66 správního řádu. Tyto důvody směřují k meritu věci (pojednávají
o překážkách na straně účastníka, překážkách spočívajících v předmětu řízení
nebo týkajících se žádosti, kterou bylo řízení zahájeno/ odvolání není žádostí/,
srovnej § 66 odst. 1 a 2 správního řádu) a nelze je tak vztahovat k odvolání. V
případě podstatných vad, které znemožňují vést odvolací řízení (anonymita,
neodstraněná absence podpisu) lze vycházet z toho, že daný úkon nelze považovat
za podání (chybí podstatné náležitosti) a tedy není třeba se jím zabývat.

22. Kdy nabývá usnesení právní moci a jaké právní účinky má
oznámené usnesení?

V obecné rovině lze u usnesení (zvláštní druh rozhodnutí o procesních
otázkách, srovnej § 67 odst. 1 a § 76 správního řádu) rozlišovat právní moc a
vykonatelnost, respektive jiné právní účinky ve smyslu § 74 odst. 3 správního
řádu. V otázce nabytí právní moci usnesení je třeba vycházet z § 73 odst. 1
správního řádu, podle něhož je rozhodnutí (a tedy i usnesení) v právní moci,
pokud bylo oznámeno a nelze proti němu podat odvolání. Skutečnost, že odvolání
nemá odkladný účinek, proto nemůže mít na nabytí právní moci vliv (stejně viz
Hendrych, D., a kol., Správní právo, obecná část, 4. změněné a doplněné vydání,
C.H. Beck, Praha 2001, str. 238). Usnesení tak nabude právní moci podle § 73
odst. 1 správního řádu, pokud marně uplyne lhůta pro podání odvolání či se
jediný účastník vzdá práva podat odvolání, nebo za podmínek § 91 správního řádu,
pokud se účastníci vzdají práva podat odvolání či vezmou podané odvolání zpět
(stejně tak v případě jediného účastníka řízení), jinak až v okamžiku, kdy
rozhodnutí o odvolání nabude právní moci, pokud jím nebylo usnesení zrušeno nebo
změněno.
Vyloučení odkladného účinku odvolání proti usnesení (§ 76 odst.
5 správního řádu) tak způsobuje jeho předběžnou vykonatelnost ve smyslu § 74
správního řádu resp. jiné právní účinky. O předběžné vykonatelnosti usnesení lze
hovořit v případě, že usnesením bude ukládána povinnost k plnění (srovnej § 74
odst. 2 správního řádu). Takovým usnesením je například usnesení o vykázání
osoby z místa konání úkonu podle § 63 odst. 1 správního řádu, kterým je dotčené
osobě ukládána povinnost opustit místo, kde se úkon koná. Pokud usnesením není
ukládána povinnost k plnění, lze hovořit o jiných právních účincích tohoto
usnesení, které opět nastávají bez ohledu na to, zda bylo podáno odvolání či
nikoliv (obdoba předběžné vykonatelnosti). V důsledku těchto právních účinků
nastává právní stav upravený ve výrokové části usnesení oznámením usnesení bez
ohledu na případné podání odvolání. Například v případě vydání usnesení podle §
28 odst. 1 správního řádu správní orgán od oznámení tohoto usnesení domnělému
účastníkovi řízení s touto osobou nejedná jako s účastníkem řízení bez ohledu na
to, zda proti usnesení podal odvolání. Smyslem této právní úpravy je, aby
případné odvolání proti usnesení nemohlo mít zásadní vliv na délku meritorního
řízení při zachování práva na obranu proti procesním rozhodnutím.

23. Kdo je úřední osoba a kdo oprávněná úřední osoba a jaký to
má v řízení význam?

Správní řád ve své textu rozeznává termín úřední osoba a oprávněná úřední
osoba. Podle § 14 odst. 1 správního řádu je úřední osobou každá osoba
bezprostředně se podílející na výkonu pravomoci správního orgánu. Jedná se o
nejširší vymezení úřední osoby, tedy úředníka, který se nějakým způsobem podílí
na výkonu veřejné správy. Termín oprávněná úřední osoba je užší. Podle § 15
odst. 2 správního řádu je oprávněná úřední osoba úřední osoba oprávněná k
provádění úkonů v řízení podle vnitřních předpisů nebo pověřená vedoucím
správního orgánu. Zatímco tedy úřední osoba je úředníkem, který se nějakým
způsobem podílí na výkonu veřejné správy, oprávněná úřední osoba je úředníkem,
který při výkonu veřejné správy přímo provádí úkony jménem správního orgánu.
Oprávněných úředních osob může v řízení vystupovat více (srovnej dikci § 15
odst. 2 správního řádu). Vést správní řízení a v jeho rámci podepisovat
rozhodnutí tedy může jedna, ale i více oprávněných úředních osob. Jedna
oprávněná úřední osoba může tudíž vést celé řízení a podepisovat rozhodnutí může
např. pouze vedoucí; toto však bude záležet vždy na organizační struktuře a
vnitřních předpisech konkrétního správního orgánu.
Oprávněná úřední
osoba je definována prostřednictvím § 14 správního řádu, který stanoví, kdo je
úřední osobou. Jedná se o každou osobu bezprostředně se podílející na výkonu
pravomoci správního orgánu. Smyslem zavedení institutu oprávněné úřední osoby je
vymezení konkrétní osoby, která vykonává veřejnou správu, posílit její
odpovědnost a tím přiblížit a zprůhlednit veřejnou správu, na což nemá vliv
skutečnost, zda bude v řízení oprávněná úřední osoba jedna či zda jich bude
více. Žádný úkon ve správním řízení totiž nesmí provádět ten, kdo by k tomu
nebyl oprávněn podle vnitřních předpisů nebo pokynu vedoucího správního orgánu.

Účastník řízení má právo na informaci, kdo je v dané věci oprávněnou
úřední osobou, tedy osobou, která "vyřizuje jeho věc", což musí být také
zaznamenáno ve spise (viz § 15 odst. 4 správního řádu). Rovněž je vhodné učinit
opatření proti anonymitě úředních osob ve styku s veřejností, např. formou
štítku se jménem a funkcí, případně služebním číslem. Toto ustanovení souvisí
též s požadavkem § 14 odst. 2 správního řádu, podle kterého účastník řízení může
namítat podjatost úřední osoby, jakmile se o ní dozví. K námitce se nepřihlédne,
pokud účastník řízení o důvodu vyloučení prokazatelně věděl, ale bez zbytečného
odkladu námitku neuplatnil.
Jméno, příjmení a funkci nebo služební číslo
oprávněné úřední osoby, která úkony provedla musí být obsaženo v protokolu (viz
§ 18 správního řádu). Oprávněná úřední osoba, popřípadě též osoba, která byla
pověřena sepsáním protokolu tento protokol podepisuje. Opravy zřejmých
nesprávností, kterými jsou zejména chyby v psaní a počtech, v protokolu provádí
rovněž oprávněná úřední osoba, která je stvrdí svým podpisem.
Písemné
vyhotovení rozhodnutí pak musí obsahovat mimo jiné i jméno, příjmení, funkci
nebo služební číslo a podpis oprávněné úřední osoby (viz § 69 správního řádu).
Podpis oprávněné úřední osoby je na stejnopisu možno nahradit doložkou "vlastní
rukou" nebo zkratkou "v. r." u příjmení oprávněné úřední osoby a doložkou "Za
správnost vyhotovení:" s uvedením jména, příjmení a podpisu úřední osoby, která
odpovídá za písemné vyhotovení rozhodnutí.

připravil: Thomas Hofmeister