Jak na ČKP a co že to je zač ?

20.11.2012 22:42

1. Co je ČKP

Česká kancelář pojistitelů (dále „ČKP“) je subjektem zřízeným zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Jedná se o profesní organizaci pojišťoven, které do ní musejí vstoupit povinně. ČKP není správní orgán ani úřad, pro její činnost přiměřeně platí právní předpisy pro regulaci činnosti pojišťoven, ovšem praxe je taková, že se ČKP chová jako správní orgán. Rozhoduje o tom, co kdo udělal nebo neudělal a vybírá pokuty, kterým se říká "příspěvek do garančního fondu". Výše příspěvku je určená jako sazba x počet dnů, po které bylo vozidlo provozováno v rozporu se zákonem (§ 24c zákona). Ačkoli by logika napovídala, že sazby by měly být řádově podobné jako povinné ručení, ve skutečnosti jsou ca 10x vyšší. Například jeden rok nepojištěný osobní automobil generuje výpalné 18.250 Kč, resp. 25.550 Kč za rok. A pozor. I když zaplatíte výpalné, pořád nejste pojištěn, pokud tedy nepojištěným vozidlem způsobíte škodu, zaplatíte výpalné a škodu k tomu.

Původní idea byla jistě ušlechtilá. Po našich silnicích se pohybuje určité minoritní a pravděpodobně zcela zanedbatelné procento automobilů bez platného povinného ručení. Jejich počet je jistě nevelký, ačkoli nás pojišťovny a ČKP krmí sděleními, že jsou jich mraky. Nejspíš to tak nebude, jak se dozvíme níže, mezi tato hříšná vozidla jsou započítávana i taková, která vůbec nejsou provozována. O důvodech tohoto stavu lze jen spekulovat, může se jednat o úmysl, nedbalost, omyl nebo roztržitost vlastníků těchto vozidel. Každopádně když vás něco takového nabourá, máte problém. Idea byla právě taková, že ČKP bude plnit garanční fond z poplatků vybraných od těch vlastníků vozidel, kteří jezdí a pojištění nezaplatili, a z těchto prostředků bude hradit škody, které taková auta způsobí.

Jenže ono se to nějak zvrtlo.

2. Co ČKP dělá

ČKP používá data z registru vozidel (§ 15 odst. 3 zákona). Pokud zjistí, že vozidlo není odhlášené, a to ani dočasně, ani trvale, ale současně z něj není vlastníkem ani provozovatelem placeno povinné ručení, najde si vhodnou oběť (vlastníka podle registru) a požaduje po něm poplatky do garančního fondu. Přitom nezkoumá, zda vozidlo bylo nebo nebylo provozováno, protože pro ni je registrováno = provozováno. To je samozřejmě hrubé zjednodušení. Může se například stát, že v nejlepší víře zakoupíte automobil, v souladu se zákonem jej registrujete, ale hodláte jej opravovat, rekonstruovat apod. Umístíte jej tedy do garáže - vůbec přitom nejezdí, je například pouze přepravován jako náklad na podvalníku. De facto tedy automobil neprovozujete, tudíž nevidíte důvod platit pojištění, nedáte čísla do depozita, ale po čase zjistíte, že ČKP chce částky v řádu tisíců. ČKP navíc nereaguje ihned poté, kdy její nenechavé tykadlo zaregistruje finančně zajímavou událost, ale zhruba po čtvrt roce, aby výpalné řádně nakynulo.

Podobný případ byla kauza pana Hošťálka, který ve svém muzeu vystavoval motocykly. Protože se jednalo o exempláře a nikoli vozidla v silničním provozu, samozřejmě ho ani nenapadlo, že by z nich měl platit pojištění nazvané "pojištění odpovědnosti za škody z provozu vozidla", protože nenastal provoz a tím pádem ani hypotetické škody.

Co se děje dál? Vlastník vozidla se samozřejmě pokusí bránit a ve stanoveném termínu 30 dnů podá námitku, že vozidlo nebylo provozováno, protože stálo v soukromé garáži na špalkách nebo tak něco. A ČKP mu odpoví, že se skutečnost nepodařilo prokázat a dále trvá na svých nárocích. V podstatě je uplatněna presumpce viny, kdy ČKP nutí vlastníka, aby doložil, že automobil neprovozoval, a i když on to udělá, například sežene svědky, tak to stejně napoprvé nebo napodruhé zamítnou, protože chtějí svoje prachy.

Jinou velmi obvyklou situací je, kdy vlastník prodá své vozidlo s řádnou písemnou kupní smlouvou, vozidlo odhlásí, zruší pojistku, ale nový vlastník vozidlo nepřihlásí a nepojistí nebo tak učiní třeba za půl roku (opravy, auto stálo v bazaru apod.). Zde si ČKP nejprve došlápne na původního majitele, ale ten se vyviní kupní smlouvou, nebyl vlastníkem a tím pádem mu nevznikala povinnost pojistit se. ČKP se tedy vydá za vlastníkem novým a ten věru těžko bude dokazovat, že auto stálo někde v bazaru.  Pro úplnost také dodávám, že ČKP si někdy vycucá z prstu nejen samo "obvinění", ale také výši výpalného, které určuje odhadem zcela svévolně.

ČKP navíc v minulosti šířila zkrze média informaci, že mají zaplatit, nebo to dostanou vymáhací firmy. Samotná výzva ČKP na úhradu určité sankce však není vykonatelným exekučním titulem. Exekuce neboli výkon rozhodnutí hrozí povinnému teprve na základě nesplnění povinnosti uložené pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu – v tomto případě soudu. Jako první přijde příkaz.

Postoj ČKP a její respekt k zákonům dostatečně ilustruje tento dokument. ČKP mimojiné ignoruje, že smlouvu o prodeji vozidla lze uzavřít ústně a pak nebude mít vydíraný motorista čím doložit, že vlastnictví pominulo. V podstatě se chovají jako vrchnost. Pročež bychom možná zapomněli, že ČKP má ze zákona oznamovací povinnost vůči registru vozidel a má oznamovat, že došlo k zániku povinného ručení a do 14 dnů nebylo sjednáno nové (§15 zákona č. 168/1999 Sb.). Registr vozidel by pak měl z úřední povinnosti zahájit řízení o trvalém vyřazení vozidla z registru vozidel. Jenže tohle se neděje. Kdyby se to dělo, ČKP by nemohla vybírat výpalné v takové míře, protože by nestačilo časem dostatečně nakynout. Zda za tím stojí nečinnost ČKP (která je netrestatelná) nebo nečinnost úřadů, mi není známo.

Další oblíbenou činností ČKP je udávání. Podává podněty k městským úřadům v případě, že nový vlastník vozidla v zákonné lhůtě neprovedl změnu vlastníka v registru nebo častěji nedal čísla do depozitu v případě, že vozidlo neprovozoval a současně nezaplatil pojistné. Zde se projevuje propojení ČKP se systémem, zhruba podle vzorce, že když z něho nedostanou výpalné, tak ať se napakuje alespoň stát.

Jiná zamýšlená činnost ČKP oproti tomu zatím neprošla. Idea echt pravicového ministra Langera (ODS) byla taková, že propojí bodový systém a pojišťovny tak, aby řidičům bylo možné navyšovat pojištění podle bodů na kontě. ČKP v tom měla hrát koordinační roli. Za druhé pak bylo v plánu, že by se pojišťovna zřekla plnění v případě, že řidič byl v minulém období již trestán za vážný přestupek. Návrh narazil na problémy (například v případě flotil), ale nepochybuji, že se zase objeví, protože možnost provést opt-out na základě natolik vágní charakteristiky jako je bodové hodnocení je pojišťovnami samozřejmě vítaná a z pohledu pojišťoven je to maximálně výhodné, protože řidič s body na kontě bude hodně platit, ale pojišťovna nebude plnit. Je na tom hezky vidět, jak je vláda pod tlakem lobby a kam až hodlá zajít.

Zdá se vám, že to všechno není možné? Vyměřovat "pokuty" a rozhodovat o "vině" a "nevině", aniž by se jednalo o soud nebo správní orgán? Ale ano. Touto situací jsou vinni politici, kteří obdařili pojišťovny zákonným oprávněním založit si vyděračskou organizaci a rozdávat "sankce" v řízení bez pravidel a bez opravných prostředků. Zajímá vás, kdo pro to svinstvo zvedal ruku? Podívejte se sem. Jediný, kdo byl proti, byl v posledních dnech často zmiňovaný "rebel" poslanec Fiala.

3. Zákony

Základem je ust. §1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., které říká:

„Nestanoví-li tento zákon jinak, může na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci, s výjimkou účelové komunikace, která není veřejně přístupná (dále jen "pozemní komunikace"), provozovat vozidlo pouze ten, jehož odpovědnost za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona. Povinnost pojištění odpovědnosti musí být splněna i v případě ponechání vozidla na pozemní komunikaci.“

V podstatě stejně hovoří i §38 odst. 1, písm. d) zákona č. 56/2001 Sb., který stanoví:

„Provozovatel silničního motorového vozidla a přípojného vozidla nesmí provozovat na pozemních komunikacích vozidlo, k němuž není splněna povinnost pojištění odpovědnosti z provozu vozidla.

A konečně, ohledně samotného příspěvku do "garančního fondu", § 24c zákona č. 168/1999 Sb.

"Je-li provozováno tuzemské vozidlo bez pojištění odpovědnosti v rozporu s tímto zákonem, je vlastník vozidla povinen uhradit Kanceláři příspěvek za dobu, po kterou bylo vozidlo provozováno v rozporu s tímto zákonem. Za úhradu příspěvku podle věty první odpovídá společně a nerozdílně s vlastníkem vozidla jeho provozovatel, není-li současně jeho vlastníkem. Povinnost podle věty první a druhé vzniká tomu vlastníkovi a provozovateli vozidla, který byl nebo měl být zapsán v registru silničních vozidel v době, kdy bylo vozidlo provozováno v rozporu s tímto zákonem. To neplatí v případě, kdy pojištění odpovědnosti zaniklo podle § 12 odst. 1 písm. d)."

Zde výslovně upozorňuji na slova "v rozporu s tímto zákonem" a odpovědnost vlastníka i provozovatele současně.

A to, čeho se chytá ČKP, je tohle ustanovení zákona č. 56/2001 Sb., §6 odst. 1 :

„(1) Každý, kdo hodlá provozovat na území České republiky silniční motorové vozidlo a přípojné vozidlo, je povinen tato vozidla přihlásit k registraci na předepsaném tiskopisu u příslušného obecního úřadu obce s rozšířenou působností, s výjimkou osob, jejichž pobyt na území České republiky netrvá déle než 185 dnů v příslušném kalendářním roce, (dále jen "žadatel").“

(3) Ministerstvo dopravy porovnává údaje podle odstavce 2 s údaji jím vedenými a sdělí Kanceláři výsledek porovnání a údaje o vozidlech a o jejich vlastnících nebo provozovatelích, které nebyly sděleny Kanceláří, a to v rozsahu údajů podle odstavce 12 vedených v Centrálním registru vozidel. Kancelář má právo požadovat sdělení i jednotlivých údajů vedených v Centrálním registru vozidel, jsou-li pro to důvody vyplývající z její působnosti podle tohoto zákona.

z čehož ČKP vyvozuje, že registrovat = provozovat. Nevím, jak dalece tuto argumentaci mohou ustát, protože zákon hovoří o tom, že vlastník vozidla je povinen jej registrovat, pokud jej provozovat hodlá, registrace je podmínkou jeho provozování, ale neznamená to, že by registrací automaticky k provozování došlo.

Jak vidno, celá zákonná úprava není příliš konzistentní. Je to dlouhodobě známo a nikdo s tím nic nedělá, protože jakákoli náprava by vedla k zúžení prostoru, který má ČKP pro svoje praktiky. ČKP bývá poměrně často pro její metody v médiích skloňována, politikové a zákonodárci jsou k tomu neteční. Legislativní pozice ČKP evidentně pojišťovnám vyhovuje, nakonec si to vylobbovaly a změna k lepšímu sama od sebe nepřijde.

Výklad právní situace kolem mafie z ČKP posouvá poněkud dále stanovisko kanceláře Veřejného ochránce práv alias ombudsmana, viz odkaz níže, ze kterého přímo ukapává, že si ochránce veřejných práv taky neví s tou mafií moc rady, resp. legislativní rámec kolem ČKP je natolik volný, že se není čeho pořádně chytit. Jiná situace by např. byla, pokud by ČKP neměla sama pravomoc rozhodovat o příspěvku do "garančního fondu", ale toto rozhodnutí by se muselo stát ve správním řízení, což by oběti ČKP zajišťovalo alespoň nějakou minimální úroveň práva na spravedlivý proces.

4. Jak na ně

Bohužel neexistuje žádný univerzální nástroj, jak se vydírání ze strany ČKP bránit. To je mimojiné také zapříčiněno tím, že ačkoli se ČKP chová jako správní orgán, není vázána zásadou předvídatelnosti, shodné nebo velmi podobné případy posuzuje různě podle toho, jak si na ní kdo dupne nebo jak se příslušný bývalý fízl zrovna vyspí.

Činnost ČKP charakterizuje rovněž slovo "nepořádek". I případy, které byly uzavřeny ve prospěch klienta, tedy v případech, kdy se klient nějak obhájil a doložil, že vozidlo např. odhlásil  a navíc nebyl jeho vlastníkem, jsou po čase otevírány a předávány vymahačským agenturám, jedna z nich se jmenuje Transcom, druhá České centrum vymáhání nebo tak nějak. Tento fenomén nabyde na intenzitě v kombinaci s Dobešovým novým registrem vozidel, který údajně obsahuje něco mezi 10 až 40% chyb, počet motoristů vydíraných ČKP bude patrně narůstat a bude to mít teprve grády.

ČKP po nedávné mediální kampani publikovala návod, který měl "nastavit pravidla" a zamezit některým nedorozuměním. Samozřejmě se jedná o velmi diskutabilní a jednostranný proces, postavený výhradně na presumpci viny. Oběť vydírání má tak doložit kopii kupní smlouvy, posílat ČKP různé další dokumenty bez ohledu na ochranu osobních údajů, prostě opatřovat důkazy o tom, že jí povinnost platit "pokutu", tedy nedobrovolný příspěvek do "garančního" fondu, vznikl. Dokument také definuje, že kdo uplatní námitku, dostane odpověď, což je skutečně seriózní! Výsledkem často bývá, že do jejich elektronického systému zanesou reakci na nýámitku znějící "nemá vliv" nebo řidiči pošlou sdělení, že "Vámi uvedené skutečnosti se nepodařilo ověřit" a trvají dále na tom, aby se řidič obhajoval.

Všeobecně se dá říci toto:

- pokud vás ČKP obeslala s jejími požadavky na výpalné, uplatněte námitku ve lhůtě 30 dnů. Je jedno, co ČKP s touto námitkou udělá.
- pokud obdržíte platební příkaz, podejte odpor do 15 dnů od doručení
- v případném soudním sporu bude nutné předložit důkazy o tom, že vozidlo nebylo provozováno ani nebylo odstaveno na veřejné komunikaci.

Reálné riziko hrozí, pokud řidič celou věc podcení a nechá příkaz nabýt právní moci.

Předmětem námitky může být, že
a) už jste nebyl vlastníkem anebo ještě jste nebyl vlastníkem
b) vozidlo přestalo existovat (bylo odregistrováno) a ČKP to neví.
c) vozidlo nebylo provozováno, a to je právě s ohledem na výše uvedené nejslabší argument, protože je zatěžko to doložit

V případě, že jste vozidlo prodali a odhlásili, a nový vlastník jej nepřihlásil a nezaplatil, vyviníte se z výpalného bez problému tím, že dáte ČKP k dispozici kopii kupní smlouvy. Tím je dostatečně prokázáno, že vozidlo přešlo k novému vlastníku a vaše povinnost platit pojištění tím okamžikem zanikla. Bohužel, pokud na smlouvě bude zřetelné jméno nového vlastníka, ČKP se začne uspokojovat na něm a napráská ho úřadům. Proto, pokud poskytujeme ČKP dokumenty, pomyslíme na ochranu osobních údajů a vyčerníme údaje, kterých by se ta mafie mohla chytit. ČKP někdy nechce takové dokumenty uznat, protože pak nemůže vydírat a práskat, ale nejspíš také nepůjdou k soudu.

V případě, že nemáte kupní smlouvu, je možné doložit prodej svědectvím, ale ČKP to příliš neakceptuje. Otázka je, co by udělal soud.

Existují i pololegální metody odboje. Například můžete vozidlo prodat na základně ústní smlouvy Stojanu Jakotyčovi, Aštaru Šeranovi apod. Je také možné, že sepíšete se Stojanem kupní smlouvu. Tím se vyzujete z výpalného, ale ČKP vás možná udá úřadu, protože jste do 10 pracovních dnů nenahlásili změnu vlastníka, lidově "neodhlásili vozidlo na Jakotyče". Nicméně i zde je prostor pro manévrování, protože přestupek po roce co?

Z dosavadních sporů s ČKP jsem si odnesl poznatek, že ČKP reaguje dobře na slova "soud" a "média". Pokud jí pohrozíte soudem a medializací, zatáhnou prdel a jdou škubat někoho jiného. V roce 2011 bylo zahájeno proti ČKP 26 nových soudních sporů, z toho 14 v klasifikaci §24/2b, 9 v klasifikaci § 24/2e, 3 v klasifikaci § 24/2a.  Uvedených 14 neštastníků, nebo alespoň někteří z nich, by mohlo poskytnout roszudky ke studiu, z čehož by se dala odvodit vhodná metoda obrany proti ČKP. Také nemusím dodávat, že pouhých 14 řidičů nechalo svůj spor dojít k soudu, zatímco zbývajících několik tisíc zaplatilo. Asi bychom měli být důslednější, protože pokud by počet soudních sporů narostl na řádově stovky, musela by sama ČKP přehodnotit svůj přístup.
 
Druhou možnou metodou potlačení ČKP je medializace jejích vyděračských praktik a podávání stížností k ČNB, která formálně vykonává dohled na pojišťovnami a tedy i nad ČKP, současně otravování politiků. Jedna osamocená akce sice nezpůsobí nic, ale pokud je jich hodně, už to nějakou váhu má. Dříve nebo později budou muset jednat. Podstatou problému zejména je, že většina lidí neví, co je ČKP zač, až dokud se s ní nedostanou do sporu, protože loni na podzim odvezli do sběrny rezatý přívěsný vozík, a domnívají se nesprávně, že "to je ta organizace, která platí škody po nepojištěných".

autor je d-fens