Městská policie ( rozuměj MĚSTAPO ) měří rychlost.

05.08.2013 20:22

Jak jsem již avizoval, nemohl jsem se zúčastnit otevřené diskuse pořádané Stranou svobodných občanů.

Je mi to líto, na celou akci jsem se těšil, navíc tam mělo namířeno pár známých i neznámých osob z podobně zaměřených organizací, jako OSBID a APROPO. Jenže bohužel osud tomu chtěl jinak a prezentace se konat nemohla, ačkoli jsem měl připravený Powerpoint i laserové ukazovátko. Takže někdy příště; v těchto dnech bych byl špatným showmanem. I za běžných okolností jsem exhibicionistou z donucení a nyní by to donucování bylo už příliš velké... omlouvám se, ale nebylo to v mých silách. Každopádně děkuji ještě jednou Svobodným za prostor, který mi hodlali na jejich akci poskytnout a za důvěru, s kterou tak činili i přesto, že nejsem členem strany.

Protože jsem ale nechtěl, aby připravené materiály přišly vniveč, nadiktoval jsem nyní přednášku sám sobě.

 



 

V následujícím příspěvku se zaměřím na činnost, která zaměstnává strážníky v průměru asi z jedné třetiny jejich kapacity, totiž měření rychlosti vozidel v silničním provozu. Zmíním se o tom, jak se tato jejich pravomoc vyvíjela, k čemu je nám dobrá, jakým způsobem je realizována, dále několik zajímavých rozhodnutí a nakonec jakou budoucnost to všechno má a může mít. Budu přitom používat volně dostupné ale i nedostupné podklady, z nichž většinu jsem získal od sdružení OSBID.
 

 

Na úvod připomenu, jakou vzdálenost ušel náš současný právní řád od úplně původního záměru zákonodárce v roce 1990, kdy měli poslanci záměr formou poslaneckého návrhu vytvořit obecní policie jako místní bezpečnostní složky, které se starají především o veřejný pořádek. Od té doby ovšem pravomoci obecních policií kontinuálně rostou v rámci ustanovení "plní další úkoly". Za celých dvacet let existence zákona o obecní policii se stalo pouze jednou, že by městapo o nějakou ze svých pravomocí přišlo, ale s každou novelou další pravomoci získávalo. Tak se také stalo, že obecní policie smějí působit i na poli dopravně-bezpečnostním.
 

 

V následující tabulce jsem se pokusil vyčíslit, jaký poměr tvoří dopravní a ostatní přestupky v činnost několika obecních policií. Vybral jsem je náhodou podle toho, jak mi jejich výroční zprávy vyjely z vyhledávače. Rekordmanem v tomto výběru jsou Moravské Budějovice, kde dopravní přestupky představují 92% ze všech přestupků, které jejich obecní policie v roce 2010 řešila, a z tohoto počtu 37% byly přestupky překročení maximální dovolené rychlosti. V Praze tvoří 86% všech odhalených přestupků dopravní záležitosti, tzn. asi 9 strážníků z 10 se nezabývá ničím jiným než dopravou. V Litvínově, společně s městskou částí Janov, by si člověk myslel, že budou mít strážníci plné ruce práce s udržením veřejného pořádku, ale i oni si našli čas a 45% své kapacity věnovali řidičům.

Povšimněte si také, jak reagovalo městapo v Pardubicích na zavedení značek označujících měření rychlosti, prostě přestali natruc měřit, protože když nemůžeme zabukařit, tak nebudeme dělat nic. Ještě se k tomu vrátím.

Jaký to má důvod? Je třeba si uvědomit, že dopravní přestupky se snadno a pohodlně odhalují, není nutné se handrkovat s nějakým delikventem, v městech, které používají automatické radary, se tyto přestupky rodí v podstatě samy a bez práce. Kromě toho, a to se také nikde nedočtete, Česká republika má v přepočtu na průměrnou mzdu patrně nejvyšší pokuty ze všech okolních zemí. Orientačně jsou asi 4-6x vyšší než v Rakousku nebo Německu, přesná čísla mohu poskytnout na požádání, každopádně vybírat pokuty za dopravní přestupky je nejen snadné, ale také lukrativní. Z tradičního delikventa a asociála, jakým je například feťák nebo bezdomovec, je zatěžko nějakou pokutu vypáčit a když ano, bude to nějaké to veřejné pohoršení nebo výtržnictví za pár stovek. Z řidiče lze vytáhnout během jedné minuty za parkování nebo rychlost částky v rozmezí 1000 - 2500 Kč.
 

Když se vrátíme ke stěžejnímu tématu, a to sice měření rychlosti, legislativní rámec pro tuto činnost se různě měnil. Explicitně je toto oprávnění strážníků zakotveno v zákoně od roku 2006, narodilo se stejnou novelou jako bodový systém. Zákon stanovil podmínku součinnosti s policií a dále se dostaneme k tomu, co to znamená. Strážníci se naučili toto oprávnění velmi okatě zneužívat, opět si ukážeme dál jak, a v roce 2008 nespokojenost občanů dosáhla parlamentních lavic, kde se po poměrně vzrušené debatě stalo něco, co by se již dnes nestalo. Městská policie přišla o pravomoc měřit rychlost. Poslanci, kteří to prosadili, patřili k posledním pravicovým mohykánům v ODS a dnes už z nich v parlamentu nesedí ani jeden. Od 1.9.2009 proto městapo přestalo měřit rychlost celoplošně. Okamžitě zahájili mediální kampaň o tom, jak se bezpečnost na silnicích zhoršuje a to všechno padlo na úrodnou půdu v Senátu, kde se zrodil kompromisní návrh. Strážnici tak směli opět měřit rychlost, ale zákon stanovoval účel tohoto měření a dával jim povinnost označit měřený úsek značkou. Konečně v roce 2011 z iniciativy poslance Humla byla povinnost používat značky opět zrušena. Udávánými důvody pro zrušení značek mimojiné bylo, že řidiči u značek zpomalují, že značky strážníky ponižují nebo že se značky nevejdou do nákladového prostoru Škody Roomster.
 

Následující graf zachycuje tendenci počtu smrtelných nehod na českých silnicích od roku 2004. Vyznačil jsem do něj jednotlivé změny legislativního rámce pro měření městapáky, a vidíme z něj, že realita nebere na obecní policie ohled. Počet smrtelných nehod dlouhodobě klesá, tendence poklesu je přibližně stejná, a na křivce nedochází k žádným zlomům, které by měly souvislost s tím, zda strážníci měří nebo ne a za jakých podmínek. Podobný obrázek dostaneme i při rozboru počtu těžkých a lehkých úrazů. Můžeme tedy konstatovat, že měření rychlosti strážníky bezpečnost silničního provozu jako celku neovlivňuje ani pozitivně, ale ani  negativně, což zase není tak špatná zpráva. Kdyby někoho zajímalo, proč je na křivce v roce 2007 schod, je to podle všeho důsledek zavedení bodového systému.

Zajímavé informace lze získat i na lokální úrovni. Například ve zmíněných Pardubicích. V roce 2007 se stalo v Pardubicích celkem 205 nehod s následky na zdraví, v roce 2008 175 nehod, v roce 2009 196 nehod, přičemž v roce 2009 městapa od září nesměla měřit celostátně, v roce 2010, kdy neměřili kvůli těm ošklivým značkám 177 nehod a konečně v roce 2011, kdy byly ty ošklivé značky zrušeny, 224 nehod. Opět se dostáváme k poznatku, že měření rychlosti obecními policiemi nemá ve srovnání s jinými faktory, jako například kvalitou dopravní infrastruktury, žádný vliv na vaše nebo moje bezpečí.
 

 
Současná právní úprava tedy říká, že obecní policie smějí měřit za účelem zvýšení bezpečnosti silničního provozu (tedy nikoli za účelem např. zklidňování dopravy) a na místech, která jim Policie ČR určí a v součinnosti s ní. Zde se dostáváme k pojmu "součinnost", podle aktuálního výkladu používaného PČR i městskými policiemi není nezbytné, aby součinnost spočívala v současné činnosti, tedy že obě složky pracují společně, ale že např. proběhne výměna informací o měření mezi oběma složkami. Zajímavá je ta záležitost se zákonem stanoveným účelem měření. Ze zákona v tomto znění by plynulo, že obce musejí být s to doložit, že zákonný účel takového měření skutečně splňují, tzn. měly by být schopny předložit údaje, že se v místech, kde měří, bezpečnost silničního provozu zvyšuje. Pokud vím, momentálně je OSBID v diskusi s Policejním prezidiem nad tím, jak je v praxi tato podmínka naplňována a zda je to tak správně.
 

 

Ohledně stanovování úseků, kde smí městapo měřit, je praxe místně velmi odlišná. Uvádím příklad Zlína, kde v podstatě došlo k obcházení zákona tím, že PČR určila k měření zhruba polovinu komunikací ve městě. Někdy se ale stává, a stalo se to například v Lázních Bohdaneč, že Policie ČR byla krajně neochotná nechat městskou policii měřit a velmi omezila seznam míst, kde se smí městapo realizovat. V západních Čechách zase došlo k zajímavé kauze, kdy nejmenovaný policejní důstojník požadoval úplatek po firmě Czech Radar, aby určil úseky pro měření "správně", tzn. kde se vybere hodně na pokutách.
 

 

Jak to celé funguje? Městapo má trojí modus operandi. Nejjednodušší situace nastává, když si městapo měří ve své obci. Vybraná pokuta je příjmem toho, kdo ji vyměřil, tedy obce. Časem se vyvinula určitá forma spolupráce, dejme tomu výběru rychlostní daně, i mimo území vlastní obce na základě veřejnoprávní smlouvy. To se používá tam, kdy obec má radar, ale nemá dostatek vhodných míst k meření, anebo jsou ta místa už tak profláknutá, že tam nejde vybrat dost peněz. Pak se obě obce domluví a přílušné městapo operuje na území více obcí, přičemž se obě obce o výnos z pokut dělí. Třetím způsobem spolupráce je model Czech Radar, kde městapo hraje pouze roli fíkového listu, zatímco měří soukromý subjekt, firma Czech Radar a.s.. Zvenčí se ale všichni tváří, že měří městapo a všichni zainteresovaní mají nařízeno tvrdit, že tomu tak je, ačkoli městapáci ani neví, kde se ta věc zapíná. Jinak řečeno, Czech Radar plní úkoly, které ze zákona má plnit městská policie. Dokonce to zašlo tak daleko, že v některých městech Czech Radar jménem obcí vedl přestupková řízení.

Nazývám měření rychlosti městskými policiemi "výběrem rychlostní daně" a rád bych uvedl na pravou míru další věc, totiž tvrzení "kdyby všichni jezdili podle předpisů, nevybrali bychom ani korunu". Předně, pokud jde o rychlost, jezdíme nikoli podle předpisů, ale podle místní úpravy, která je zcela v rukou radnic, a ty jsou zřizovateli městských policií a mají příjem z pokut, které vyberou, takže mají tendenci stanovovat nesmyslná rychlostní omezení a pak v nich měřit. Tam, kde by se mohlo bez rizika jezdit například 70 km/h, jezdíme 50 km/h a už se potichu připravují na to, že budou plošně omezovat rychlost v obcích na 30 km/h, a je pochopitelné, že takto nesmyslná omezení nikdo nechce ani nebude dodržovat. Když tohle namítl OSBID politkům, opáčil někdo, tuším že Pithart, že jednotlivá nesmyslná rychlostní omezení je třeba zrušit. V praxi je ovšem takové omezení nezrušitelné, protože když se obec rozhodne na něm trvat, tak na něm prostě trvá a nikdo s tím nic neudělá. Kromě toho někdy bývá to dopravní značení natolik chaotické, že si ho prostě řidič nevšimne.
 

 

Když se přeneseme z organizační roviny na rovinu technickou, oblíbenou hračkou strážníků je nepochybně laserový měřič. Jeho hlavní výhodou je mobilita a cena, nevýhodou pak, že je nutné odebrat se do terénu. Klade také určité nároky na obsluhu, protože zaměřit jedoucí automobil například v městském provozu není triviální.
 

 

Další z oblíbených hraček městapáků je tradiční vybavení PČR, totiž radary Ramer, dnes již v drtivé většině případů typu AD-9. Může být mobilní v autě (Praha, Brno), přenosný na trojnožce nebo stacionární (Plzeň). Lze jej detekovat, ale je třeba si vybrat správný detektor, protože vysílací výkon tohoto radaru je malý, paprsek záření úzký a ne každý detektor si s tím umí poradit.
 

 

Výrobcem radaru Ramer je firma Ramet a ověřuje je opět firma Ramet, což není protizákonné, ale je to přinejmenším zajímavé. V prezentaci je zároveň vložená kopie ověřovacího listu, a to je opět důležité, protože každý silniční rychloměr použitý pro vyměřování sankcí musí být stanoveným měřidlem ve smyslu zákona o Metrologii a jako takový podléhá pravidelnému ověřování, kterému se někdy nesprávně říká kalibrace.
 

 

Další často zbraní městapáků, v tomto případě spíše přeneseně, je pasivní měřič od firmy Robot Systems, které do ČR dováží a prodává již zmíněný Czech Radar. V povrchu silnice jsou zapuštěné dvě dvojice smyček s piezoelementy a ze známé vzdálenosti smyček a časového intervalu mezi jejich přejetím určí měřič rychlost vozidla. Následuje fotografie a nyní již většinou její odeslání do centrály přes WiFi. Zajímavostí těchto měřičů je, že se řidiči naučili objíždět jejich snímací elementy vyjetím do protisměru, což bezpečnost provozu zásadně zvyšuje.
 

 

Takto vypadá výstup z buzerbudky a to, co vám pak přijde domů.
 

 
Úseková měření znají hlavně borce z Prahe, k realizaci úsekového meření se používá dvojice kamer, jedna na začátku a druhá na konci měřeného úseku. Vyfotí všechna auta vstupující a odjíždějící ze sledovaného úseku, snímky jsou pak odeslány do centrály, kde je automaticky na základě výskytu hran v obrázku nalezena poznávací značka. Ta je transformována do alfanumerické podoby, rychlost se pak určuje jako poměr času mezi snímky a známé délky úseku. Z toho plyne, že vyfotografováni jsou všichni, bez ohledu na to, zda něco porušili, přičemž v současné době nikdo nedokáže říci, kde vlastně končí snímky z těchto zařízení.
 

 

Dnes je již standardem, že tenhle všechen buzerační hardware je napojen do informačního systému, jako příklad uvádím SDP od firmy ICZ. V podstatě umožňuje obesílání přestupců automaticky bez dotyku lidské ruky, což nabude významu v roce 2013, kdy bude zavedena tzv. objektivní odpovědnost provozovatele vozidla. Tato právní konstrukce v podstatě umožní posílat složenky na dodatečnou daň automatizovaně, ale nechme se překvapit, jak to bude doopravdy, mám nějaké signály, že tak snadno jim to neprojde. Zajímavostí těchto systémů je také možnost programově zajistit beztrestnost některých vozidel, kdy se jejich registrační značka přidá na whitelist. Původně se přitom myslelo na sanitky a podobně, ale v jednom nejmenovaném městě se tam objevily registračky lokálních VIP.
 

 

Přejdeme k té veselejší části, a to sice případovým studiím a zajímavým rozhodnutím soudů týkajících se městapa a jeho excesů s radary. První rozsudek reagoval na situaci, kdy řidič v Chomutově pirátsky řádil rychlostí 52 km/h kolem dopravní značky "Konec obce", poblíž které provádělo zabukaření městapo z Chomutova. Řidič se nedal, dotáhl to až k Nejvyššímu správnímu soudu, kde padly dvě důležité věty. Soud řekl:

- přestupek má formální znaky a materiální znaky. Pokud jsou formální znaky naplněny, a současně jsou známy okolnosti, které vedou k nenaplnění materiální stránky, pak se nejedná o přestupek. Jinými slovy, jízda rychlostí 52 km/h je sice v rozporu se zněním zákona, ale vzhledem k tomu, že se jedná o malé překročení, v místě, kde obec končila, tak nebyl porušen žádný právem hájený zájem společnosti.

- správní orgán je povinen se zabývat tím, zda došlo k naplnění jak formálních, tak i materiálních znaků přestupku.

Obojí je velmi důležité. Správní orgán se tedy musí zabývat tím, jak "závadné" řidičovo jednání bylo.
 

Další rozsudek se týkal hyperaktivního starosty Velkého Oseka Otty. Mimochodem můžeme vyhlásit tipovací soutěž, za jak dlouho půjde Otta sedět, protože se hovoří o nějakých machinacích s pozemky. Vůbec to vypadá, že ti starostové, co se tak usilovně věnovali dopravní šikaně, jsou od přírody jednou nohou v kriminále, viz případ Měcholup, o kterém budu hovořit dále. Nyní je tedy rok 2006, starosta Otta je pravidelně citován v médiích, že na řidiče musí bejt přísnost a Otta sám se to rozhodl naplnit tím, že v rozporu se zákonem pozval do Velkého Oseka měřit firmu VP Invest. Řidič si to opět nenechal líbit a výsledkem bylo, že takto zajištěný důkaz není platný, protože zákon vyjmenovává, kdo smí měřit a soukromé firmy to nejsou. Exaktnější zdůvodnění: Obec je oprávněna přenášet výkon svých pravomocí na jiné subjekty, pokud to zákon umožňuje, to v tomto případě nenastává a proto je měření jako důkaz neupotřebitelné.
 

 

Další rozsudek NSS je v podstatě logickým následovníkem toho předchozího, přičemž jde dál v tom, že požaduje po správním orgánu, aby doložil, že postupoval v souladu se zákonem. Řidič se domáhal obnovy řízení, protože vlastní iniciativou zjistil, že důkazy o jeho domnělém překročení maximální dovolené rychlosti byly získány soukromým subjektem, konkrétně v Turnově firmou Czech Radar. Soud mu přiznal právo na obnovu řízení, protože město ani městská policie Turnov nebyly s to postavit najisto, že měřila skutečně městská policie a ne Czech Radar. Navíc byly argumenty, které použilo město ke své obhajobě doslova nehorázné, přičemž v podstatě přiznali, že Czech Radar skutečně měřil sám.

Mimochodem, co mají tyto případy společného? Ani jeden z těch řidičů nebyl právník nebo profesionál v oboru, ani nadšený amatér, jednalo se vždy o obyčejného člověka jako já nebo i mnozí z vás. V tom posledním případě to byl například veterinář, tedy žádný odborník na dopravní přestupky. To, co je oddělilo od stáda, byla snaha "nenechat si to líbit".
 

Nyní pár příkladů z praxe. V Mělníku umístila MP Mělník radar na železniční přejezd, po kterém nejezdily žádné vlaky. Vycházelo se z toho, že většina řidičů ani neví, že přes přejezd bez bílého světla mají jet rychlostí 30 km/h, a to 50m před přejezdem. Ten radar už tam není. Na druhé fotce vidíte budku od Czech radar z Moravských Budějovic. Patrně se našel někdo, koho projekt Bezpečná města firmy Czech Radar moc neoslovil, protože zarazil do radaru z boku krumpáč. Mimochodem, kdyby vás napadlo si jít zastřílet, jako se stalo nedávno v Ivančicích nebo kde, tak vězte, že čelní stěna budky odolá střelbě z pistole běžné ráže.
 

 
A ještě třeba buzerbudka v Měcholupech. Krytí poskytla MP Blovice. Jak je u Czech Radaru zvykem, umístěna v bezpečnostně zcela nekritickém místě, asi 50m od značky "Konec obce", kromě toho není kolem radaru ve směru jízdy už žádné obydlené stavení. Radar zvedl nehodovost ve svém okolí asi na čtyřnásobek. V roce 2008 se tam stala smrtelná nehoda. Radnici v Nepomuku, která si měřič pořídila, také došlo k několika personálním obměnám. Starosta Mašek způsobil nehodu pod vlivem alkoholu a už nebyl znovuzvolen, vedoucí dopravního odboru Bešta čelil vyšetřování svých zaměstnanců kvůli korupci.
 

A nyní asi nejatraktivnější část s titulem "Co mám dělat, když mě změřilo městapo". Vynecháme nyní případ s úsekovým meřením, který je dostatečně rozebrán na D-FENSovi v manuálu FSM, a budeme se zabývat případem, že jsme zastaveni v provozu a strážník tvrdí, že nás přistihl při něčem nekalém a že nám udělí pokutu. Samozřejmě máte možnost zaplatit - jsou lidé, kteří to dělají, dokonce to dělají z přesvědčení, že tím jako odčiní svoji vinu. Já proti tomu nic nemám. Když chcete přispět městské policii na to jejich flákání, tak prosím. Pokud nemáte tenhle problém a myslíte si, že pokání patří do kostela, pak asi budete volit tu druhou možnost - nezaplatit.

Pokud nejste přesvědčeni, že to, co jste domněle! spáchali, není přestupek, nezbývá nežli nesouhlasit s pokutou. Výjimkou může být, že navrhovaná sankce je velmi nízká - například v řádu stovek - a spolehlivě nehrozí body v registru řidičů. Kladu zde důraz na slovo "spolehlivě". Může se stát, že vám strážník bude tvrdit, že za přestupek "body nejsou", aby vás motivoval k zaplacení. Také není správný přístup, když si někdo řekne, že ho tři body nezabijí. Omyl. Hned zítra můžete spáchat omylem dopravní nehodu za 6 bodů a najednou budou vaše papíry na nejlepší cestě do čistírny.

Tedy - hlavní zásady jsou dvě. Se strážníkem se nebavíme a odmítneme s ním přestupek řešit na místě. Nemá cenu vést s ním nějaký rozsáhlý dialog, k ničemu to nevede, kromě toho obce někdy vybavují strážníky kamerami, a proč si to komplikovat. Riskujete, že vám něco ujede, co proti vám pak použijí a tak dále, méně je někdy více. Není ani důvod, proč se se strážníkem nějak rozsáhle vybavovat, protože na místě přestupek projednávat nechcete a cokoli nad rámec této věty je zbytečné říkat. Sám jsem se setkal s tím, že mi strážník citoval neexistující městské vyhlášky a přesvědčoval mě, abych zaplatil, že to bude rychle, levně, snadno atd. a nestálo mi to ani za to tyhle jeho výlevy komentovat, protože s popelářem, metařem, sběračem psích výkalů nebo jiným zaměstnancem komunálu také nevedeme rozsáhlé diskuse na legislativní témata.
 

Předesílám, že "nezaplatit" a "zaplatit" jsou ze zákona rovnocenné alternativy. Média to poslední dobou prodávají tak, že kdo nezaplatí pokutu na místě, tak je grázl a kdo se ještě potom odvolá, to je vyvrhel nejvyššího stupně. To samozřejmě není pravda. Uložením pokuty na místě lze přestupek projednat jen tehdy, když je obviněný z přestupku ochoten pokutu zaplatit, tzn. s přestupkem souhlasí, přestupek je spolehlivě zjištěn - jak jsme si již řekli, nestačí formální stránka, ale je třeba zkoumat i tu materiální - a jen a pouze v tomto případě zákon předpokládá zaplacení pokuty na místě. Pro všechny ostatní případy je zde přestupkové řízení.

Nejvýznamnějším právním následkem zaplacení pokuty na místě je, že už nedosáhnete na opravné prostředky, a to jak řádné, tak mimořádné. Může se vám tedy stát, podobně jako tomu panu veterináři, že časem zjistíte něco, co je pro váš případ podstatné, ale už se nedomůžete práva, protože jste na místě souhlasili, zaplatili a tím učinili přestupek nesporným. Možnosti, jak vzít zpátky pokutu, jsou pokud vím dvě - právníci mě mohou opravit. První je nulitní akt, tedy když vám pokutu za dopravní přestupek dá například popelář, a druhou autoremedura, tedy samooprava vadného rozhodnutí úřadem. Obojí jsou raritní situace.

Může nastat ještě jeden případ, totiž že obviněný pokutu zaplatit chce, ale nemůže, protože nemá s sebou peníze. V takovém případě mu bude vystaven pokutový blok, což je tiskovina vydáváná ministerstvem financí, a funguje to podobně jako složenka. Jenže pozor, převzetí bloku se rovná zaplacení pokuty v hotovosti, pokud jde o právní následky. Setkal jsem se s případy, kdy policajt řekl OK, nechcete platit na místě, já to respektuju, podepište mi tyto papíry - a ten papír byl pokutový blok. Nebo jindy se mi přihlásil dopravní disident - amatér, že jim nic nedal, že je fingeroval a že je má na salámu, a nakonec jsme se dobrali k tomu, že podepsal bloček.

Proto jsem musel poněkud upgradovat sadu základních pravidel a přidat k nim ještě třetí, totiž "nic nepodepisovat". Kromě výše uvedeného triku s pokutovým blokem, může nastat ještě jedna situace. V poslední době se množí případy, kdo strážníci, ale také policie uměle zvyšují počet uzavřených přestupků tím, že falšují různé doklady a dokonce zfalšovali i podpis řidiče. Nevím přesně, co může být motivací k takovému jednání, patrně nevhodný způsob motivace ze strany vyšších nadřízených. Představte si, že někdy po půl roce náhodou zjistíte, že máte na bodovém kontě body za přestupek, který jste sice možná spáchali, ale nebylo o tom dosud pravomocně rozhodnuto. Po půl roce už přesně nevíte, co se stalo. Nevíte, co jste všechno podepsal. Obrana je jednoduchá. Nepodepisujte nikdy nic. Pro další průběh přestupkového řízení je záznam, který na místě strážník sepíše, jen informativní a není to důkaz.

A když jsem u toho, kontrolujte si pravidelně bodová konta. Počet případů v poslední době, kdy tam řidiči najdou něco, co vůbec nespáchali nebo o čem nebylo rozhodnuto, je alarmující.

 
Pokud se rozhodnete neplatit pokutu na místě, čelíte i různým problémům z toho plynoucích, a řada z nich byla vytvořena uměle, aby vás od toho odradila. Předně, v případě neúspěchu musíte zaplatit 1000 Kč jako vyhláškou stanovenou paušální náhradu nákladů řízení a k tomu se připočte 1500 Kč, pokud byl nutný posudek. V této souvislosti je zajímavá informace získaná od poslance soudruha Humla, že skutečné průměrné náklady na jedno správní řízení jsou 200 Kč. Myslím si, že systém na toto číslo velmi brzy zaútočí a zvýší jej třeba na desetinásobek, aby vás motivovali ke "správnému" přístupu. Novela poslance Humla ze srpna loňského roku také zavádí "bonus" na pokuty uhrazené na místě. Dál je třeba počítat s tím, že celý proces spotřebuje více času.
 

Téma o neplacení pokut by vydalo na samostatnou přednášku a tohle je jen takový výtah. Můžeme ji uspořádat, když budete chtít. Pouze jako ochutnávka jedno foto z radaru, které dorazilo do poradny docela nedávno a které ukazuje, co mají někdy v ruce a jaká kvalita těch důkazů je, když vás osloví někde na krajnici a chtějí prachy. Tedy - odfláknutá akce za bukem, tady spíš za křovím, někde na rychlostní komunikaci, na snímku vidíme tři auta - jaké z nich že překročilo nejvyšší dovolenou rychlost? Kromě toho, zde nastal další zajímavý fenomén. Firma Ramet předepisuje, aby osa antény radaru svírala se směrem jízdy vozidla úhel 22°. Zde policajt za měřičem evidentně tuto podmínku nedodržel, ale pomohl si tím, že nastavil maximální dosah radaru (60 metrů), jinak řečeno, pořádně to vohulil, aby mu to měřilo i pod jiným úhlem. Jinak by totiž musel postavit radar až na krajnici a byl by moc vidět. Řidič si nenechal napařit pokutu, nedávno se seznámil se spisem, z něj vypadla celá řada rozporů včetně těchto dvou.

 

Jak to bude s městapem a jejich laskavým dohledem nad rychlostí naší jízdy? Poté, co byly značky iniciativou soudruha Humla zrušeny, městapa opět měří intenzivněji, ale počet přestupků neroste nijak závratně. To může mít víc důvodů. Kromě toho už se opět stejně jako v roce 2008 začíná projevovat nespokojenost občanů s tím, kde a jak městapo měří. Bohužel tento parlament není parlament z roku 2008 a je tam hodně lidí srostlých s komunální politikou, a pro ty speedbusiness není cizí pojem. Ministerstvo financí zase vidí jako reálné, že by se nějak podílelo na výběru pokut, přičemž očekávaný vejvar je asi dvě a půl miliardy, což bylo stanoveno jako 50% z celkového objemu vybraných pokut. Pokud je v ČR pět milionů řidičů, v podstatě se očekává, že každý zaplatí ročně tisícovku. Tím by došlo ke kvalitativní proměně pojmu "pokuta", v podstatě by se z toho stal plánovaný příjem a rozpočtová kapitola, která by se musela naplnit. Jiná lobby, ve které se angažuje i již zmíněný Huml, by chtěla, aby peníze byly vázány nikoli rozpočtově, ale účelově, například je získávala k tomu určená státní organizace, jmenovitě odkladiště vyhořelých esenbáků a dopravních demagogů jménem Besip. Jakákoli aktivita, která oddělí příjemce pokuty od iniciátora měření, je v principu žádoucí. Roste i odpor k městapům jako takovým. Naposledy to zasáhlo i primátora Prahy Svobodu, který si asi po dvaceti letech života v Praze, pěti letech v politice a po roce na místě primátora všiml, že městapo řeší pouze dopravu.

Děkuji Vám tedy za pozornost a jsem rád, že jsem vám mohl dopřát informace alespoň touto cestou.

příspěvek p. Skalického