Shrnutí postupu před podáním vysvětlení či užití institutu osoby blízké

18.08.2013 20:41

Tzv. "řešení problému osoby blízké" po 19.1.2013 (správní delikt)

Jedná se o zákonné opatření, které zpoplatňuje využití práva nevypovídat v určité podskupině přestupkových věcí. Zavádí se povinnost provozovatele vozidla zajistit, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená zákonem. Zavádí se skutková podstata správního deliktu spočívajícího v tom, že provozovatel nesplnil výše uvedenou povinnost, jakkoli je to absurdní.  Pokuta tak bude hrozit v případě, že provozovatel vozidla nebude chtít či nebude moci identifikovat řidiče vozidla v době spáchání přestupku, ovšem bez hrozby trestných bodů.

Jaká bude konkrétní aplikační praxe těchto ustanovení, se ukáže teprve časem. V případě, které zákon uvádí (automatizovaný prostředek, parkování, má znaky přestupku), bude sice možné použít odepření výpovědi v přestupkovém řízení, ale nebude to účinný postup, protože pak bude uplatněna odpovědnost za správní delikt. Momentálně není ani jasno, jaké opravné prostředky připadají v úvahu, jak je definován "automatizovaný technický prostředek používaný bez obsluhy", co se bude dít, pokud provozovatel shledá výzvu podle § 125h nezákonnou (protože v ní něco chybí, například popsané jednání nemá všechny znaky přestupku) a další aplikační záležitosti, kolem kterých bude ještě veselo. Jediné, co je momentálně jisté je předpoklad, že úřady příslušná zákonná ustanovení vyloží tak, aby to bylo maximálně výhodné pro ně a vyždímaly co nejvíce peněz na pokutách.

Mimoto, aby to nebylo tak snadné, existující judikatura nasvědčuje tomu, že i v případě správního deliktu musí správní orgán prokazovat materiální aspekt a pro trestnost správního deliktu platí totéž co pro trestnost trestného činu, takže představa, že úředníci budou posílat složenky a prachy poplynou samočinně na účet je lichá. V neposlední řadě, sám text zákona není právě jednoznačný. Do doby, než tento pazákon, dítě poslance Stanislava Humla, sežvýkají procesy české justice, na jejichž konci projde testem ústavnosti, je třeba praktikovat následující workaround.

Pro uvedené případy (typicky parkovací delikty, přestupky zjištěné automatickými radary a systémy hlídajícími průjezd na červenou) je naopak řešením poskytnutí výpovědi úřadům, a to výpovědi takové, která k ničemu není. Existuje dvojí postup:

A. Z pozice provozovatele označíme (jménem a adresou) osobu, pro kterou platí obě následující podmínky:
- nelze zjistit, zda existuje
- nelze ji kontaktovat
- ustojí povrchní zkoumání úřady, tedy dostatečně věrohodně

Prakticky tuto podmínku splní vhodná kombinace jmen a adres, které najdeme v různých rejstřících. Zvolíme nějakého cizince, který spolehlivě nebude v evidenci obyvatel, a přiřadíme mu adresu, kterou zjistíme pomocí služeb jako mapy.cz, a to nejlépe nalezením nějaké velké firemní budovy nebo paneláku. Nepravdivá výpověď při podání vysvětlení je sice přestupkem, nicméně zde by správní orgán musel prokázat, že vaše výpověď je úmyslně nepravdivá, tedy například že paní Ursula Fick von Hinten, bytem Praha, Lomnického 3 vám při zapůjčení vozidla skutečně nepředložila doklady s tímto jménem, což je nemožné.

B. Z pozice provozovatele označíme (jménem a adresou) osobu, pro kterou platí obě následující podmínky:
- existuje a je se záměrem seznámena
- vypoví, že vozidlo neřídila

Tím se celá záležitost dostane na rovinu tvrzení proti tvrzení a správní orgán nebude bez dalšího moci naplnit svoji zákonnou úlohu zjistit skutečný stav věci tak, aby o něm nebylo důvodných pochybností. Je to méně jisté než postup A.

Pokud se vám zdá, že lhát úřadům je podlé, pak vězte, že prolobbování účelových a zjevně protiústavních zákonů útočících na základní lidská práva je neméně podlé. Udávat manželku je samozřejmě také podlé a míří to přímo na kořeny hodnot slušné společnosti. A vy se k nim chcete chovat férově? Hovno. Neměli si začínat, vy jen záplatujete pytel, který oni ušili.

5. Firemní vozidla
 
Zde je objektivní odpovědnost provozovatele v podstatě již zavedena. Pokud se zástupce právnické osoby přizná, že neví, komu bylo vozidlo svěřeno a nařízena jízda, je právnická osoba postihnutelná pro porušení § 10 odst. (1) pís. d) zákona a bude se jednat o správní delikt.

Chybou je tedy prohlásit, že nevíme, kdo vozidlo řídil. To rezultuje v pokutu. Zde se nabízí trojice východisek:

a) udat takovou osobu, jejíž totožnost úřadu k ničemu není (nelze zjistit, zda existuje, nelze ji kontaktovat, vypadá to věrohodně)
b) účelově udat existující osobu, která je se záměrem seznámena a ví, jak se chovat. Tato pak předvolána a úřadu sdělí, že vozidlo toho dne od PO převzala, ale později jej zapůjčila jiné fyzické osobě, k jejíž identitě nebude vypovídat. V tom případě už nelze aplikovat ustanovení o správním deliktu právnické osoby, protože PO svým povinnostem dostála.
c) mimoto, jakkoli to zní někomu zvláštně, právnikcá osoba má také osobu blízkou. Tedy, jako zástupce právnické osoby víme, komu bylo vozidlo svěřeno, ale k jeho osobě nebudeme vypovídat, protože je osobou blízkou naší právnické osobě. Tento poslední postup je poměrně raritní a netestovaný, nicméně je to také cesta.

Thomas Hofmeister, autor projektu